Křišťálová noc v odtrženém pohraničí
(9. – 10. listopadu 1938)
Antisemitismus bujel mezi Němci v našem pohraničí již dávno před mnichovskou dohodou. Projevovalo se to protižidovskými články v novinách, urážkami, bojkotem židovských obchodů i výhrůžkami a fyzickým násilím. Tyto projevy se stupňovaly po připojení tohoto území k Říši. Záminkou k rozpoutání bezuzdného násilí vůči Židům v Německu se stala vražda německého diplomata Ernsta vom Ratha 7. listopadu 1938 v Paříži, kterou ze zoufalství provedl židovský emigrant Herschel Grynzspan. Bezprostřední impuls k protižidovskému pogromu pak dal svým projevem ministr propagandy Josef Goebbels. Na jeho základě vyšly 9. listopadu 1938 do ulic tisíce a tisíce Němců, aby si to s Židy vyřídily. Za provolávání protižidovských hesel táhly městy a obcemi, vytloukaly výlohy židovských obchodů (od toho vznikl název akce „Křišťálová noc“)., drancovaly židovské obchody, ničily židovské hřbitovy a zapalovaly synagogy. Židovské obyvatele vyháněly z jejich domovů na ulice, kde je rozvášnění sudetští Němci bili, házeli po nich kameny, plivali po nich a hrubě jim nadávali. Tisíce Židů byly také uvězněny a propuštěni byli až poté, co podepsali papír, že odejdou z území Říše a už se nikdy nevrátí. Stovky dalších byly odeslány přímo do koncentračních táborů, především do Dachau. Mnohde se jejich nenávist zaměřila i na místní Čechy. Dav provolával hesla tytu „Pro Židy a Čechy není v Říši místo“, nebo Nejdřív půjdou Židi, potom Češi.“ Nenávist se samozřejmě zaměřila i na Němce, kteří dříve vystupovali proti nacismu. Byli napadáni a bylo jim nadáváno do „Počeštěných sviní,“ nebo „Českých sluhů.“ Někteří Němci, kteří nastoupili při mobilizaci vojenskou službu v čs. armádě, byli za trest zatčeni, nebo posláni do koncentračního tábora. Německá policie dostala pokyn, aby proti útočníkům nezasahovala a nechala volný průchod „spravedlivému hněvu německého lidu“.
Celkem bylo vypáleno nebo zbořeno 44 synagog (například ve Znojmě, Mostě, Kadani, Teplicích, Lovosicích, Liberci, Falknově, Olomouci, Opavě, Rožmberku nad Vltavou), zdevastováno bylo 63 židovských hřbitovů a bezpočet židovských a mnohde i českých obchodů, živností a příbytků.
Například v Teplicích byli Židé 10. listopadu vyhnáni ze svých domovů na ulici, kde je dav lynčoval. V Postoloprtech ordneři před sebou hnali Židy, bili je holemi, nařídili jim jít v kleče a nutili je provolávat „My jsem český židovský prasata“. V Chomutově vytloukli útočníci židovské a české obchody a do oken Čechů házeli kameny. V Hustopečích se dav zastavil u každého obydlí Čecha a provolával: Was sind Tschechen? Schweine! V Duchcově pochodoval asi 300 členný dav městem a rozbíjel výlohy neněmeckých obchodů. Židé i Češi byli biti a týráni. V Karlových Varech sehnali židovské muže a ženy před místní Schützenhaus a nechali je tam hodiny stát. Přitom jim nadávali, vyhrožovali jim a plivali na ně a ženám trhali vlasy. Muže pak odvezli z Karlových Varů. Některé do Dachau, jiné do improvizovaných táborů v okolí města. Židovské ženy vyvezly na čs. demarkační čáru a vyhnali je do čs. vnitrozemí s tím, že už se nesmí nikdy vrátit. Nemohly si vzít nic víc než to, co měly na sobě. Podobných příběhů byly v pohraničí stovky a dala by se s nimi popsat celá kniha.
(Zdroj: mimo jiné publikace Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938 – 1939. Autor Jan Benda. Vydala Universita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum 2013.)
