Stanovisko vedení Seliger Gemeinde k myšlence odhalení Pamětní desky
V historii německé sociální demokracie v českých zemích, které se později nazývaly „sudetoněmecké“, se nachází mnoho letopočtů, které měly velký význam, protože daly dějinám nový směr. Vzpomenut by měl být rok 1863, kdy skupina ašských dělníků dala vzniknout Všeobecnému německému svazu Ferdinanda Lassallea. To lze pokládat za jeden ze začátků německého dělnického hnutí v českých zemích. Neméně významný byl rok 1918 a založení Československé republiky. S odkazem na sebeurčení národů obhajovali sociální demokraté z Čech, Moravy a Slezska připojení k republice Rakouské. Z počátečního odmítání Československa se následně vyvinula v podstatě připravenost podílet se na osudu státu. V roce 1929 se stal v osobě Ludwiga Czecha předseda Německé sociálně demokratické strany práce ministrem ve vládě Československé republiky. I to byl rozhodující rok. Ve 30. letech se německé sociální demokracii zrodil silný nepřítel v Sudetoněmecké straně Konrada Henleina, která dokázala do roku 1938 mobilizovat velkou část německé menšiny. V létě roku 1938 panovaly v německých oblastech republiky podmínky podobné občanské válce. Na mnoha místech byli němečtí sociální demokraté a komunisté jediní, kdo se postavil proti násilným nepokojům příslušníků SdP.
Po obsazení pohraničních oblastí republiky německým wehrmachtem patřili sociální demokraté k prvním obětem nacistické perzekuce. Mnozí byli zavlečeni do koncentračních táborů a věznic. Jiným se podařil útěk do vnitrozemí republiky, kde našli bezpečné přístřeší. Rok 1938 se tak stal předehrou k definitivnímu konci pokojného soužití Němců, Čechů a Židů v českých zemích.
Prostřednictvím následného exilu, který přivedl německé sociální demokraty z českých zemí především do Anglie, Švédska a Kanady, ale také na Nový Zéland nebo do Bolívie, se po roce 1938 staly tyto události dějinami světovými.
V dnešní Evropě, kde spolu žijeme v míru a svobodě, je důležité vzpomínat na tyto události a být si vědomi toho, jak dlouhá cesta musela být podniknuta, aby mohla být Evropa opět svobodná a mírová. Osud lidí, kteří v roce 1938 uprchli před nacisty a byli jimi vyhnáni, nás vyzývá k boji proti antidemokratickým a nacionalistickým tendencím už v jejich počátcích. Pamětní deska nejenom připomíná, ona také varuje. V tomto smyslu má projekt Pamětní desky vyhnancům a uprchlíkům roku 1938, realizovaný Centrem české historie, naši plnou podporu.
Seliger-Gemeinde
sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů
Dr. Helmut Eikam Albrecht Schläger
Seliger Gemeinde nám poskytla následující archivní materiály:
Sudetoněmečtí uprchlíci v Praze
Severočeský posel lidu, Bodenbach, 16. 9. 1938
Otřesný obrázek, který se už ve střední Evropě nevidí, se naskytl v úterý a ve středu na pražských nádražích a v přilehlých ulicích: Uprchlíci, lidé, z jejichž obličejů ještě mluvil strach, s ubohými zavazadly, se starými kufry, s pytli ve spěchu nacpanými nádobím spolu s oblečením, nebo s balíky spíchnutými z prostěradel. Ve všech místech, kde zuřil nejtvrdší henleinovský teror a kde si dělný lid nemohl být už jist vlastním životem, se ženy s dětmi s těžkým srdcem rozhodovaly k odjezdu. Z těch pár mužů, kteří je doprovázeli, se skoro všichni vrátili zpět.
S velkým díkem všem, kteří tyto uprchlíky přijímali, konstatujeme, že sociální úřady města Prahy, „Červený kříž“, „Solidarita“ a naše „Republikánská stráž“ horlivě spolupracovaly, aby se dokázaly o uprchlíky postarat. Dětský domov Baxa je plně obsazen, v nočním asylu na Vysočanech bylo ubytováno mnoho uprchlíků, další v šatnách Masarykova nádraží. „Červený kříž“ převzal lékařskou péči, město Praha zajistilo stravu.
Avšak nejenom tyto instituce si zaslouží nejvřelejší díky, nýbrž také české pražské obyvatelstvo. Nabídlo ubohým vyhnancům svou soustrast a dokonce i pomocnou ruku. Na mnoha místech jsme mohli pozorovat, jak čeští mužové a ženy zúčastněně přistupovali k sudetoněmeckým pracovnicím a dávali jim peníze, ano, před nádražími se dokonce spontánně objevovaly peněžní sbírky a děti dostávaly sladkosti a ovoce.
„Soukmenovci“ vyhnali německé pracující ženy s jejich dětmi z vlasti! Česká demokracie pomohla vyhnancům!
Během několika hodin se naplnila Hitlerova slova o sudetských Němcích, kteří jsou pronásledováni jako bezbranná zvířata – ale pronásledovateli jsou němečtí národní socialisté! Oběti příslušníků vlastního národa musely vyhledat pomoc v Praze, z rukou české demokracie!
Pražské obyvatelstvo se však během této pomoci vyznamenává. Dokazuje, že existuje demokratická – to znamená čistě lidská – solidarita, která se prokáže v hodině nejvyšší nouze. Vyjadřujeme dík sudetoněmeckých demokratů: Vaši věrní, Vaši k obětem připravení věrní pro náš společný stát!
Sudetoněmečtí uprchlíci v Praze
